O koučinku lze najít velké množství informací a jeho základní principy mohou na první pohled působit poměrně jednoduše. Samotná praxe je ale náročnější. Koučink totiž vyžaduje jiný způsob naslouchání a práce s pozorností, než jaký běžně používáme v každodenní komunikaci.
Co si lidé představují pod slovem koučink
Slovo „koučink“ se dnes nesprávně a zavádějícím způsobem používá v mnoha různých souvislostech. Pro někoho tak znamená motivování, pro jiného podporu výkonu, předávání zkušeností, poskytování rad nebo vedení člověka k určitému předem stanovenému výsledku. Nic z toho však samo o sobě skutečný koučink není.
Koučink není poradenství ani mentoring. Kouč druhému člověku neříká, co má udělat, nepředává mu své vlastní řešení a nesměřuje ho k odpovědi, kterou sám považuje za správnou. Vytváří naopak prostor, ve kterém může klient přemýšlet, hledat vlastní možnosti a rozhodovat se na základě svého pohledu, zkušeností a potřeb.
Za koučink se navíc často vydává i poradenství formulované jako otázka. Typickým příkladem mohou být věty jako „Nemyslíte, že byste si měl s nadřízeným otevřeně promluvit?“, „Co kdybyste si začala lépe plánovat čas?“ nebo „Nebyla by pro vás vhodnější jiná práce?“
Formálně jde sice o otázky, ve skutečnosti ale obsahují poměrně jasné doporučení a představu tazatele o tom, jak by měl druhý člověk postupovat. Takový způsob komunikace proto není koučováním, ale skrytou formou rady.
Lidé přicházejí do výcviku koučinku s různými přesvědčeními
Řada lidí vstupuje do koučovacího výcviku s pocitem, že principy koučinku už ve své práci běžně využívá. Pracují s lidmi, pokládají otázky, podporují je a pomáhají jim hledat možná řešení.
Při praktickém nácviku ale často zjistí, že rozhovor ve skutečnosti vedou hlavně oni sami. Radí, vysvětlují, uklidňují, přesvědčují nebo druhého nenápadně směřují k odpovědi, kterou považují za správnou. I když to dělají s dobrým úmyslem a empatií, stále tím určují směr rozhovoru a omezují prostor druhého člověka pro vlastní rozhodování.
Samotná přítomnost otázek proto z rozhovoru koučink nedělá. Rada zůstává radou, i když ji formulujeme jako otázku. V koučovacím rozhovoru není úkolem kouče přinést řešení. Kouč pracuje s tím, co do rozhovoru přináší klient, a pomocí otázek, naslouchání a dalších koučovacích postupů mu pomáhá rozšiřovat pohled na situaci, uvědomovat si nové souvislosti a hledat vlastní cestu.
Koučovat se naučíte koučováním
Koučovací dovednosti se rozvíjejí především pravidelnou praxí. Člověk si zkouší různé způsoby vedení rozhovoru, dostává konkrétní zpětnou vazbu a postupně upravuje své zažité návyky. Podobně jako při učení hry na hudební nástroj, řízení auta, veřejném vystupování nebo studiu cizího jazyka může teorie ukázat směr, skutečné zvládnutí ale přichází až s cíleným a opakovaným tréninkem.
Více informací ze světa koučinku najdete na www.akor.cz.
